Měření je kvantitativní číselné zkoumání vlastností předmětů (jevů a procesů), obvykle porovnáváním s obecně přijatou jednotkou. Výsledkem měření je tedy číslo, které vyjadřuje poměr zkoumané veličiny k jednotce. Význam měření je hlavně v tom, že:
charakterizuje měřenou veličinu významně přesněji než kvalitativní údaje (např. dlouhý, vysoký, těžký);
dovoluje měření opakovat a porovnávat;
- umožňuje použití matematiky, zejména ve vědách.
V širším slova smyslu, ve společenských vědách, v ekonomii aj. se měřením rozumí jakékoli kvantitativní zkoumání, například dotazníkovým šetřením, jehož výsledky lze zpracovávat matematicky.
Měřící přístroje
Měřit je možné prostým přikládáním jednotky (krokováním vzdálenosti, odměřováním jednotky objemu atd.), měření se však dá výrazně zdokonalit měřicími nástroji (délkové měřítko, kalibrovaná nádoba), případně jednoduchými přístroji (váha). Ze základních veličin bylo nejobtížnější měření času, protože vyžaduje „jednotku“ časovou, a tedy pohyblivou. Měření (odměřování) času se zprvu převádělo na měření objemu vyteklé vody (klepsydra), případně písku, nakonec se však vyřešilo sestrojením hodin, které „jdou“ pravidelně a čas se tedy dá odečítat na ciferníku.
Měření času patří k základním lidským potřebám. Už v dávném pravěku byl čas odvozován podle pohybu nebeských těles, ve starověku (nejdříve asi před čtyřmi tisíci lety) se řídili podle stínu vrhaného tyčí nebo obeliskem. Skutečné sluneční hodiny s číselným označením se objevily v Mezopotámii zhruba 1000 let před naším letopočtem. Na přelomu našeho letopočtuvešl v Egyptě ve známost hodiny vodní, které měřily čas, za který vykapala voda z nádobky. Voda bya postupně nahrazena pískem a to byl podnět pro vznik hodin přesýpacích. Impulsem k sestrojení prvních mechanických hodin byl rozvoj mechaniky ve středověku. Takto sestrojené hodiny ještě neměly žádný přesný regulátor chodu, ale plsuem bylo jejich pohánění závažím, jehož řetěz byl navinut na hřídeli hnacího kola. Kyvadlo získaly hodiny ve století šestnáctém a tzv. nepokoj (náhrada kyvadla v malých, především kapesních a náramkových hodinách) až o jedno století později. Ve dvacátém století se objevily další novinky, a sice hodiny elektromechanické, elektronické a dokonce atomové.
Pro postupy nepřímých měření vznikly i další měřicí přístroje (teploměr, tlakoměr, elektrické měřicí přístroje atd.), které sice často „měří“ nějakou jinou, i když ovšem související veličinu (délku rtuťového sloupce, magnetický účinek proudu a pod.), výsledek však ukazují na stupnici nebo přímo čísly na displeji. Na rozdíl od přímých měření se však takové měřicí přístroje musejí kalibrovat, to jest zajistit správný odečet měřené veličiny na stupnici – stejně jako u hodin.